Objednejte si kurt

Přibližná pravidla tenisu

Pravděpodobně kompletní výklad pravidel najdete na www.cztenis.cz. Ale nejsou tam obrázky a rozměry jsou udávány v nezapamatovatelných číslech (m). :-)

Jelikož hra tenis vznikla v Anglii, nese si z této země i některá její specifika. Tím se myslí zejména používání délkových jednotek typu "yard", "palec", "stopa". Protože jsou rozměry hřiště uvedené v těchto jednotkách hezčí a lépe zapamatovatelné (mě se aspoň lépe pamatuje 26 yardů než 23,77 metrů), budu používat tyto jednotky. Pro ty kdo neví kolik je yard a jiné anglické jednotky uvádím tabulku:

Převodní tabulka anglických mír na SI
názevje v SIjinak
palec (inch ")0.0254 m25.4 mm
stopa (feed fd)0.3048 m12" (palců)
yard (yd)0.9144 m3 stopy

Rozměry hřiště

hriste.gif, 52kB

Jako základní vezměme hřiště na dvouhru, které je tvaru obdélníku dlouhého 26 yardů (23,77 m) a širokého 9 yardů (8,23 m). Uprostřed je síť, která dělí hřiště na polovinu vaši a polovinu soupeře. Každý tak má k dispozici obdélník o rozměrech 9×13 yardů. Kratší strany se dotýkají u sítě. Zadní čáře se říká 'základní čára'. Šest yardů (5,49 m) od základní čáry směrem k síti je čára podání (7 yardů od sítě). Vzniklé pole je ještě podélně rozdělené (čárou rovnoběžnou s postranními čarami) na dvě části. To je celé hřiště na dvouhru.

Pokud si chcete zahrát čtyřhru, stačí prodloužit základní čáru o 1,5 yardu na každou stranu a přidat podélné čáry. Vzniklé hřiště tak dostane rozměry 12×26 yardů. Pole na podání je stejné jako u hřiště na dvouhru.

Šířka čar je stanovena (teď si budu možná trochu vymýšlet, už jsem to četl docela dávno) na 3-5 cm s tím, že základní čára může být až 10 cm široká. Většinou je to ale dané tím jakou máte "lajnovačku". Vzhledem k tomu, že "lajnovačky" na tenis dodržují normy, není třeba se nějakými šířkami čar zabývat.

Důležitá je i velikost výběhů, tj. prostor mimo hřiště. Opět si budu trochu vymýšlet - za základní čarou má být, myslím, 6 metrů (pro závodní tenis). Po stranách dost :-). V praxi to bývá různé. Ale sami poznáte, kde je místa dost a kde ne. Když například při vybírání podání škrtnete raketou o plotek za vámi, je evidentní, že je tam málo místa.

Rozměry sítě

sit.gif, 10kB

Síť dělí hřiště na dvě poloviny. Přesně v polovině protíná delší strany hřiště. Je natažena mezi dvěma sloupky a uprostřed přitažena k zemi vhodným kusem materiálu (říká se mu wimbledon). Výška sloupků je 1 yard a 6 palců (1.07 m), prostředek sítě je wimbledonem snížen na výšku přesně 1 yard (0.91 m).

Pro dvouhru i pro čtyřhru by měly být sloupky 1 yard od postranní čáry hřiště. To je ale technicky poměrně náročné, proto bývají sloupky zabudovány 1 yard od postranních čar pro čtyřhru a pro dvouhru se používají tzv. "singl tyčky", které vyzvednou síť 1 yard od postranní čáry pro dvouhru na požadovanou výšku. Na "singl tyčkách" bývá dobré mít značku ve výšce 1 yard. Z výhodou se dá použít na přeměření výšky sítě a na určení vzdálenosti od postranní čáry, kde se má síť přizvednout.

Síť má na horní části textilní nebo koženou pásku, ze které visí síť. Ta by měla mít dostatečně hustá oka, aby neprošel míč. Měla by vyplňovat celý prostor mezi oběma sloupky a od horní pásky až na zem.

Výplet tenisové rakety

To jak má vypadat tenisová raketa, tady rozepisovat nebudu. Asi těžko si ji někdo bude doma dělat. Takže akorát jak má být vypletená. Pravidla říkají, že výplet má být proveden tak, že jsou struny vzájemně propleteny nebo v místě křížení spojeny (to jsem v praxi ještě neviděl). Celý výplet má být rovnoměrný. Tím bylo myšleno, že střed výpletu není dvojitý (dvě struny vedle sebe). Dneska to tenisové rakety ani nedovolují, ale byly prý doby, kdy se to zkoušelo (střed výpletu dvojitou strunou), navíc byl údajně extrémně měkký a to umožňovalo až neuvěřitelné rotace. Tak to je zakázané. Údajně. Dále se u raket mluví o tzv. tlumítku. Má být umístěno mimo výplet, to je pod první strunou (směrem od krku rakety). V praxi se tlumítka umísťují i mezi první a druhou strunu. To je ale spíš záležitost závodního tenisu. V naší rekreantské soutěži vám nikdo nic neřekne, ani když budete mít ve výpletu osm tlumítek uprostřed výpletu. Nehledě na to, že se s takovou výbavou asi nebude nejlépe hrát.

Počítání v tenise

Úvod

Vy, kdož jste tenis někdy hráli jistě víte, že je něco jiného, když si s někým jen tak "pinkáte" nebo se začne "počítat". Při počítání už není jedno kam míč letí, u většiny hráčů (aspoň rekreačních) se začíná projevovat nervozita, obava o výsledek, údery najednou nejsou tak přesné a razantní jako jindy. Překonat tento stav a dostat se do jakéhosi tenisového transu, bojovat o každý míč (pokud soupeř není o tři třídy lepší, to je pak nuda pro oba), to je podle mě na tenise to krásné. Pokud jsou soupeři vyrovnaní, tak dokud nepadne poslední míček, není tak úplně jasné, kdo vlastně vyhraje. Tak, konec prázdného tlachání. Jak se ten tenis vlastně počítá.

základem je umístit míč...

Základem tenisu je dostat míč (tenisák) přes síť do soupeřovy části hřiště. Hraje se na maximálně jeden dopad a míč musíte dostat na druhou stranu jedním úderem. Pokud ho soupeř nedokáže obdobným způsobem vrátit, je to váš vítězný míč. To je úplný základ. Existuje ještě zvláštní pravidlo na rozehrání, ale o tom později.

To, že míč "padl do hřiště" znamená, že stopa po odrazu zasahuje do oblasti vymezené čarami (viz rozměry hřiště). Pokud hrajete na antukovém hřišti, nechává po sobě míč stopu a rozhodování o tom, je-li míč "dobrý" či nikoli je poměrně jednoduché. Pokud mezi "lajnou" a stopou není mezera je míč "dobrý" v opačném případě ne. Na obrázku vidíte čtyři případy dopadu míče na rozhraní hřiště. První případ je jasný, míč je v hřišti. Druhý případ je taky jasný, i když je větší půlkou ven, tak je tento míč v hřišti. Třetí případ je také dobrý míč, protože mezi hranicí hřiště a stopou není mezera. Pokud by se soupeři hádali, rozhodne rozhodčí nebo se sporný míč hraje znovu. Čtvrtá stopa je evidentně mimo hřiště. Pokud hrajete na povrchu, kde míč nezanechává stopy je rozhodování na vás. Více se pak vyskytují případy, kdy se sporné míče hrají znovu.

out.gif, 17kB

Špatný míč je pro vás také pokud:

  • vám míč spadne dvakrát na zem na vaší polovině (druhý dopad už nemusí být v hřišti)
  • soupeř vás trefí v zámezí a míč se nedostane zpět na soupeřovu půlku (pochopitelně je možná dohoda, že řeknu "za" a míček si chytím, abych nemusel chodit někam daleko, někteří se ale dohodnout nechtějí, tak pozor)
  • se dotknete sítě než míč dopadne dvakrát na soupeřovu polovinu nebo kdykoli při hře - sítě se prostě nesmíte dotknout. Je pravda, že pokud hrajete dvouhru a máte síť na čtyřhru podepřenou "singl tyčemi", části mezi "singl tyčí" a sloupkem se dotknout můžete.
  • přesáhnete raketou přes síť na soupeřovu polovinu. Existuje jedna výjimka, kdy míč po odrazu má takovou faleš, že by dopadl zpět na soupeřovu polovinu. V takovém případě se můžete míčku dotknout na soupeřově polovině. Platí ale stále to, že se nesmíte dotknout sítě.
  • hrajete-li v hale a trefíte strop
  • přijímáte-li podání a trefíte ho před dopadem na zem, případně ho zahraje váš kolega ve čtyřhře

Hra se zahajuje podáním. Podávající musí stát za základní čárou vlevo nebo vpravo od středu a podání musí umístit do opačné poloviny tak, aby míč spadl do pole podání tj. před čáru podání, pochopitelně na soupeřově půlce. To jestli se podává zprava nebo zleva se řídí počítáním. Pokud se podávajícímu nepodaří umístit míč do pole podání na první pokus, má ještě jednu možnost (první a druhé podání).

vlastní počítání

Celý zápas je rozdělen na sady (angl. sets). Každá sada je ukončena pokud některý z hráčů uhraje šest her (angl. games). Každá hra je ukončena pokud hráč uhraje čtyři míče. Pokud se tedy zápas hraje na dvě vítězné sady, musí hráč uhrát minimálně 48 vítězných míčů.

To bylo velmi zhruba. Teď tedy o něco podrobněji. Jak uhrát hru (game). Úplně na začátku zápasu soupeři losují o to, kdo začne podávat. Oblíbené losování je kámen - nůžky - papír nebo se může volit mincí, roztočit raketa apod. Hráč, který vyhrál, volí buď stranu, na které chce hrát nebo podání. Soupeři buď zbude podání nebo možnost volby strany.

Každá hra se zahajuje podáním z pravé strany (viděno z pozice podávajícího). Každé další podání se provádí z druhé strany (příklad později). Jednotlivé míče se počítají. Co jsem slyšel, tak se vycházelo z hodinového ciferníku, proto uhraje-li hráč míč připočítá se mu 15 bodů. Uhrání dalšího míčku už má 30 bodů, při uhrání tří míčů má 40 bodů (45 je moc dlouhé na vyslovování - asi) a při získání čtyř míčů získá celou hru. Ale jen tehdy, uhraje-li o dva míče více jak soupeř. Nejlépe to uvidíte na následujícím příkladu:

Stavstrana podánípodávajícínový výsledek
0:0zpravavyhrál míč15:0
15:0zlevavyhrál míč30:0
30:0zpravaprohrál míč30:15
30:15zlevaprohrál míč30:30
30:30zpravavyhrál míč40:30
40:30zlevavyhrál míčkonec jedné hry

To byl relativně jednoduchý průběh jedné z možných her. Pokud se chcete od někoho dozvědět jak na tom je, řekne vám možná jen "čtyřicet patnáct". Je to kompletní informace. Znamená, že podávající má 40 bodů a jeho soupeř 15. Je jakési pravidlo, že stav podávajícího se hlásí jako první. Zajímavější by mohlo být, když soupeři dosáhnou stavu 40:40, tzv. shoda. Po získání dalšího míče vzniká stav, kterému se říká výhoda, pokud uhrál míč podávající nebo nevýhoda, pokud míč uhrál jeho soupeř. Pokud potřebujete výsledek zapsat, můžete ho zapsat buď slovně nebo použít zápis A:4 (a je z angl. advantage - výhoda). Pokud hráč mající výhodu uhraje další balón, vyhrává celou hru. Pokud ne, dostáváme se opět do stavu shoda (40:40). Tady je příklad (začneme za stavu 30:30):

Stavstrana podánípodávajícínový výsledek
30:30zpravavyhrál míč40:30
40:30zlevaprohrál míčshoda (40:40)
shodazpravaprohrál míčnevýhoda (40:A)
nevýhodazlevavyhrál míčshoda (40:40)
shodazpravavyhrál míčvýhoda (A:40)
výhodazlevavyhrál míčkonec jedné hry

V poslední době byla vymyšlena tzv. "rychlá smrt". Jedná se o úpravu pravidel při stavu 40:40. Podle této úpravy si za tohoto stavu soupeř podávajícího vybere stranu, na kterou má podávající podávat a hru vyhraje ten, kdo tento míč vyhraje. Je to zajímavá úprava, ale pokud máte na hru dostatek času, tak podle mého názoru, trochu kazí hru. Pokud ale spěcháte (platíte si hřiště, máte moc lidí na turnaji a podobně), může být docela rozumná. Asi je třeba to pořádně vyzkoušet a použít tam, kde se to hodí.

Po každé hře se mění podání tzn. podává další hráč. U čtyřhry to platí také s tím, že se musí také pravidelně střídat spoluhráči. Po ukončení sady se mohou v pořadí podávání spoluhráči vystřídat.

Sady

Jednotlivé hry se sdružují v sady (jak už bylo napsáno výše). Sadu vyhrává hráč, který uhraje šest her, pokud vyhraje o dvě hry víc jak soupeř nebo vyhraje zvláštní hru, které se říká "tie-break". Tie-break se obvykle začíná hrát za stavu 6:6. Hráč, který vyhraje tie-break, vyhrál celou sadu. Sada tedy může skončit například stavem 6:4, 6:2, 7:5, 7:6 (tie-break), 6:0 (tzv. kanár - viz klub kanáristů) nebo pokud hrají hráči na rozdíl dvou her 12:10. To, kdy končí sada je buď na dohodě mezi hráči nebo je to napsáno v propozicích turnaje či soutěže. V našem rekreantském tenise je běžné, že se hraje "tie-break" v každém setu. Pokud je součet her v sadě lichý, hráči si vymění strany.

Počítání tie-breaku

Tie-break se počítá trochu jinak než běžná hra. Počítá se po jednotlivých míčích a hru vyhrává ten, kdo dosáhne sedmi bodů (vyhraných míčů), pokud má o dva body více jak soupeř. Pokud ne, hraje se tak dlouho, dokud se tak nestane. Podávat začíná hráč, který by normálně podávat měl a má jedno podání. Pak už se podání střídá po dvou míčích. Při sudém součtu bodů se podává zprava, jinak zleva. Pokud je součet bodů (vše v tie-breaku) dělitelný šesti, mění soupeři stranu. Další hru začíná podávat ten hráč, který nezačínal tie-break.

Zápas

V našich podmínkách se obvykle hrají zápasy na dvě vítězné sady, tzn. vyhrává ten hráč, který uhraje dvě sady. V tomto případě nemusí uhrát o dvě sady více jak soupeř a zápas může skončit i stavem 2:1 na sady (sety). Výsledek zápasu se pak zapisuje v podobě stavu jednotlivých sad. Například 6:2, 6:4 nebo 3:6, 6:2, 6:0 a podobně.



Kontakt: TK Fénix, tel: +420 604 123 456, mail: info@tenis-nedvezi.cz, web: www.tenis-nedvezi.cz